Syndrom diabetické nohy představuje závažnou komplikaci diabetes mellitus, označujeme jím destruktivní postižení tkání nohou s často závažnými následky. Nejvýznamnější rizikové faktory, vedoucí ke vzniku defektu, jsou diabetická neuropatie a ischémie končetiny. Nejzávažnější skupinu tvoří pacienti s ischemickým postižením nohou s podílem infekce. Kazuistika předkládá příklad pacienta se syndromem diabetické nohy ischemické etiologie, u něhož včasnou, agresivní a komplexní léčbou (zahrnující revaskularizaci, antibiotickou léčbu, lokální ošetřování defektu, další metody podporující prokrvení periferie a léčbu diabetu, dyslipidémie a hypertenze) byla zachráněna funkční končetina.
Klíčová slova: syndrom diabetické nohy, kritická ischémie končetiny

U diabetičky 2. typu obtížně kompenzovatelné na intenzifikovaném inzulínovém režimu se ukázala léčba dvěma dávkami premixovaného inzulínového analoga jako nejúčinnější pro dosažení optimální kompenzace diabetu.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, intenzifikovaný inzulínový režim, premixovaná inzulínová analoga, kompenzace diabetu

Komplikace se u mladých, poprvé těhotných žen s gestačním diabetes mellitus (GDM) nevyskytují často. Pro kazuistiku jsem vybrala 22letou ženu s GDM od 24. týdne první gravidity, u které byl zjištěn edém papily zrakového nervu s dramatickým nástupem klinických příznaků ve 20. týdnu těhotenství. Nebyla prokázána dekompenzovaná hypertenze, proteinurie nepřekročila 100 mg/24 hodin, přítomny však byly otoky dolních končetin a velký přírůstek váhy v graviditě. Léčba byla zaměřena na těsnou kompenzaci krevního tlaku a GDM. Klidový režim na lůžku a dietní opatření pomohly ve stabilizaci zdravotního stavu pacientky. Edém papily po porodu odezněl.
Klíčová slova: gestační diabetes mellitus, edém papily zrakového nervu, hypertenze

Sekundární selhání účinku perorálních antidiabetik je dané vyhasnutím sekrece inzulínu. Nastává za různě dlouhou dobu, zpravidla za více než 5-7 let. Kazuistikou chceme upozornit, že i krátce po manifestaci diabetu 2. typu u nemocného s obezitou, může být příčinou chronické dekompenzace nejen porušování diety, ale i nedostatečná sekrece inzulínu. Při inzulinorezistenci u našeho 152 kg vážícího nemocného byly nutné vysoké dávky inzulínu. Ani při překročení 0,5 IU/kg inzulínu glargine nevznikly v noci hypoglykémie, jak tomu bylo při podstatně nižších dávkách inzulínu NPH. Inzulín glargine je bezpečný a efektivní pro dosažení kompenzace u obézních pacientů s diabetem 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, sekundární selhání účinku PAD, inzulín glargine