Milan Kvapil pro DM2T: Inzulín glargin: stále bezpečný a účinný bazální analog

V časopise DIABETOLOGIA byly uveřejněny začátkem července vědecké práce, které hodnotily vztah léčby inzulínem glargin a malignitami. Práce jsou nevědecké (jsou v nich základní metodické chyby, soubory nejsou adjustovány, výsledky nejsou jednotné, popírají samy sebe), a proto jejich výsledky nejsou v žádném případě použitelné jako podklad pro jakékoliv tvrzení. Přesto měly tyto publikace příchuť senzace. Stručný průběh kausy je následující - po uveřejnění se záhy neutrálně vyjádřily instituce (EMEA, FDA, ADA, velmi kvalitním stanoviskem SÚKL). Poté byly uveřejněny komentáře v řadě významných časopisů, které celkem jednoznačně zpochybnily výsledky analýz. Konečně koncem července bylo zveřejněno závěrečné stanovisko EMEA, které dosti jasně potvrzuje všeobecný názor na nesmyslnost publikovaných závěrů. Nicméně, kausa bude jistě dále diskutována. Otázka, která mě ve vztahu k uvedené záležitosti zajímá nejvíce, je komu publikování uvedených nevědeckých prací v renomovaném časopise prospělo. To, že se propadly akcie nejen výrobci samotnému, ale i ostatním farmaceutickým firmám, které vyrábějí inzulíny, nemusí zdravotnictví až tak moc zajímat. Mezi pacienty však mohla zavládnout panika. Případné hromadné vysazování velmi kvalitního inzulínu by v důsledku mohlo přivodit i řadu úmrtí. To muselo být autorům i redakci jasné ihned. Jaké zájmy převládly nad prostým heslem „non nocere" to se asi nedozvím, ale jsem přesvědčen, že publikování takovýchto článků je v prvé řadě neetické konání.